Jako skoro každý rok se u příležitosti mých a Damonových narozenin konala oslava na chatě v Lažánkách. Letos to bylo takové komorní, ale velmi příjemné. Počasí nám vyšlo, takže se dalo sedět venku u ohně. Díky všem, že jste přišli.

A protože odhad na množství piva se nějak nepovedl, tak bylo nutné bečku dopít. Což se stalo tuto středu u mě doma. Když jsem pak nesl prázdnou bečku do auta, tak se paní z našeho domu ptala, jestli mam běžně doma celý sud

Protože se pomalu, ale jistě blíží 2 větší události -- můj odjezd z Grenoblu a mé 30. narozeniny, tak jsme s Vildou, který je stejně starý a který také odjíždí z Grenoblu uspořádali společnou oslavu našich narozenin. Tímto děkuji všem, kteří přisli za prima večer a za dárky. Bude se mi po vás v Brně stýskat.

Ne, že bych tak vysoko ještě nikdy nebyl, ale vždycky to nad 3000m bylo lanovkou, nebo nějakou jinou fintou. Ale minutý víkend jsem pěšky vylezl na Le Pic de Mas de la Grave, která má 3020m.

A protože počasí přálo i tento víkend, tak jsem s Vildou vyrazil na dva dny do hor. Volba padla na Ecrins jihovýchodně od Grenoblu. Původní plán vyl vylést na "La roche de la Muselle", která má 3465m. Hora se ale nakonec ukázala bez maček a horolezeckých cinkátek nepřístupná. Tak jsme ji dali alespoň část - do výšky 2700m. I tak hodnotím výlet jako hodně podařený. Se závěrečného klesání mě pak ještě 3 dny boleli nohy... A tady je alespoň fotka té nedobitné hory:


Další fotky z akce jsou v galerce

Protože jsem už dlouho nebyl na treku v horách, tak jsme se k kolegy Jirkou a Filipem (taky češi na návštěvě u žabožroutů) dohodli na sobotní výšlap. Rosničkáři slibovali na tento den pěkné počasí. Nakonec padla volba na Grand Galbert - 2561m vysokou horu kousek od Grenoblu.
Sraz byl domluvený (alespoň já jsem o tom přesvědčen) na 9:15 na parkovišti. Takže jsem v pohode v 8:00 vstal a šel si koupit do pekárny něco dobrého k snědku. V 8:30 zvoní mobil: "Kde ses, už tady od 8:15 čekáme". Každopádně okolo 9:15 jsem byl na parkovišti jako na koni a vyrazili směr "Alpe du Grande Serre". V Grenoblu bylo pod mrakem. Cestou jsme se dostali do mraků a v nich jsme dojeli až na parkoviště nacházející se asi 1600m nad mořem. Stále v mracích jsme vyrazili vyhůru k jezeru "Lac Fourchu". Asi po 15 minutách se jako mávnutím kouzelného proutku mraky rozpadli a vyšlo slunko.


Při příchodu k jezeru Fourchu už koule pražila jako divá. Dole v údolí se stále drželi mraky a to zůstalo až do večera. Filip se rozhodl, že vyskouší teplotu jezera a hrdině tam udělal as 20 temp. Cesta dále pokračovala krajinou plnou jezírek a pramenišť k horské chatě Taillefer (cca 2000m). Otamtud podle mapy měla vést neznačená cesta nahoru na vrchol. Nicméně místo cesty se jednalo o "free style" horským terénem stále mezi jezery s jasným a zřetelným cílem.


A to už jsme na vrcholu. Cestou zpět jsme to pak vzali rovnou azimutem k jezeru Fourchu".


Cestou dolů jsme se pak u jezer dostali do mraků, ale to úspěch akce rozhodně nezhatilo


Další fotky jsou ve fotogalerii.